Vývoj státních zásahů – 5 časových fází

1. represe zjevného zneužívání
2. prevence škodlivých vlivů (konec 19. stol. – 1. Světová válka)
3. korekce vrozených nedostatků (období mezi 1. a 2. Světovou válkou)
4. strukturální reformy (po 2. Sv. Válce)
5. krize sociálního státu (od 80. let do současnosti)

1. kdo a v jakém poměru provádí sociální politiku?
2. na koho je sociální politika orientována?
3. jaký je směr soc. Politiky?
4. kdo a v jakém poměru platí soc. Politiku?
5. Jakou část z HDP představují veřejné sociální výdaje?
6. Z jakého programu, myšlenkového konceptu vycházejí?

1. liberální model (individualistický přístup)
2. sociálně demokratický model
3. demokratický socialismus (kolektivní přístup)

ad. a) vychází z oddělení státu a společnosti, omezení státních zásahů do společenského a ekonomického dění. Je kladen důraz na trh. Má omezený rozsah veř. Služeb, je zde malá míra redistribuce příjmů a vzniká sociální nerovnováha
ad. b) uznává trh v účelném spojení s plánovaným hospodářstvím. Rozvíjí sociální služby. Je zde větší míra redistribuce příjmů. Klade se důraz na spravedlnost, solidaritu a svobodu. Snaží se zvyšovat sociální rovnost a spravedlnost.
ad. c) Východiskem je plánovaná hospodářská činnost s trhem. Je kladen důraz na hospodářskou činnost státu. Velmi se rozvíjí sociální služby a je velká míra redistribuce příjmů a společenských zdrojů. Je zde snaha o dosažení široké sociální rovnosti. Je prosazována sociální jistota. Soc. Rovnost a právo na práci.

1. reziduální liberální
2. konzervativní, pracovně výkonový
3. sociálně demokratický, institucionálně redistributivní

1. pluralitní teorie
2. teorie elit
3. marxistická teorie
4. korporativní teorie (korporativismus)

ad. a) zdůrazňuje tlak vykonávaný na stát ze strany širokého spektra skupin
ad. b) důraz je na moc státu z hlediska malého počtu organizovaných skupin (elit)
ad. c) zdůrazňuje nerovné třídní rozdělení příjmu a bohatství, je zde úzké propojení politického a hospodářského vedení.
ad. d) ekonomický aspekt: zakládá se na soukromém vlastnictví jako základním produktu, je kombinován s veřejnou kontrolou politický korporativismus: politická struktura, která integruje organizované socioekonomické skupiny prostřednictvím systému zastupování, korporačních vzájemných interakcí, mobilizace a sociální kontroly.

Rozvíjí se od roku 1948. Reaguje na tržní selhání, zkoumá podmínky pro efektivní alokaci zdrojů za přítomností veř statků a externalit. Vede přímo k studiu netržních procedur odhalujících za této situace preference (Arrow, Schumpeter).

1. Behaviorální předpoklady
2. Proces odhalování preferencí analogických k tržním preferencím
3. klade si stejné otázky jako tradiční teorie cen:
   existuje rovnováha?
   Je stabilní?
   Je paretovsky efektivní?
   Jak ji lze dosáhnout?

1. teorie státu
2. volební pravidla
3. stranická politika
4. byrokracie

1. egoisticky
2. maximalizuje svůj zisk
3. racionálně

Teorie veřejné volby popisuje politické rozhodování a upozorňuje na jeho slabá místa.

1. přímá demokracie
   1. nejjednodušší volební systém
   2. vynechán mezistupeň reprezentantů, rozhodnutí jsou přijímána přímo voliči
2. nepřímá (reprezentativní) demokracie
   1. demokracie 2 politických stran
   2. demokracie více politických stran: je zde nebezpečí nekonečných cyklických voleb (nejednoznačný výsledek)
   3. optimální velikost koalic
   4. politické smlouvání (logrolling)
   5. úloha politiků
   6. stany a koalice

3 alternativy navzájem se vylučující X,Y,Z: voliči: V1;V2;V3

V1: X>Y>Z<X	X je vítěz	netranzitní uspořádání
V2: X>Z<Z>X	Z je vítěz	nejednoznačný výsledek
V3: X<Z>Z>X	Z je vítěz	nebezpečí nekonečných cyklických voleb

A>B>C<A tranzitivita

1. pravidla jednomyslného konsensu
2. většinová pravidla hlasování
   pravidlo prosté většiny
   pravidlo kvalifikované většiny
   pravidlo nadpoloviční většiny
3. pravidlo poměrného hlasování
4. hlasování podle počtu získaných bodů