Kdo hmatal létající mořské slony nikdy nepochopí krásu asfaltových sluncí s volně padajícímy sklony. Svítí tmou uprostřed dne, krouží po obzoru prudkých mincí a z rána mrazivě žhne.
Krásnoproud dlouhých stínů vyhasl zvukem padající tříště tmy. Nekonečná tíha denních snů nese pruhy a počítá jejich dny. Kolmé tvary kruhových nocí tlačí mysl stále výš. Známe trasy nesourodých očí vidí to co smíš. Všechno-nic.