Líbí se mi stíny, které vrhá zimní slunce na „Vyšehradbu“. I ty paprsky, které procházejí krz ornamenty ve zdi vytvořené.
Líbí se mi stíny, které vrhá zimní slunce na „Vyšehradbu“. I ty paprsky, které procházejí krz ornamenty ve zdi vytvořené.
Lyžování na alpských kopcích je prostě pohoda. Obzvláště na začátku sezóny, kdy nejsou sjezdovky přeplněné tisíci sjezduchtivých turistů. Pokud se navíc ocitnete v Dolomitech, kde počasí vyloženě přeje skvělé rekreaci, naskytnou se vám i nádherné výhledy na desítky, možná stovky dalších vrcholků.
Tenhle dopravní prostředek určitě každý pozná. Přijel jsem na nádraží trochu dříve, než měl tento rychlovlak plánovaný odjezd. Využil jsem tedy příležitosti a světla k pořízení tohoto záběru. Po té mne „Italský šinkanzen“ dopravil do cílové stanice. Ještě že nemrzlo…. 😀
To jsem byl takhle jednou odpoledne na Vyšehradě, a tahle scenérie na mne vykoukla. Byla celkem zima a vsude na chodníku led. No on ten chodník připomínal spíše kluziště.
V době, kdy vznikla fotka Večerní Žižkov, mne nenapadlo, že za několik měsíců budu pracovat poblíž místa z něhož jsem fotku pořizoval. Nyní se můžete podívat jak vidím Žižkov v noci ze své kanceláře. Škoda, že nesedím ještě alespoň o patro výše. 🙂
Tato věž s hodinami stojí v Mikulově. Velice vtipná je ta popelnice, která vypadá jako mini šikmá věž v Pise (samozřejmě s trochou představivosti).